☬ DESÁTÁ BRÁNA PODSVĚTÍ ☬

Daniel Fux

Temné ohně černých nocí hořeli a švihali do stran, jako by byli živé a ze samotného šílenství stvořené, z obrovské černým zlatem zdobené,... Desáté Brány Podsvětí!

Až ze samotných hlubin spodní říše, na Konci Života, Nejtemnějších krajin Coralije, kde opodál sídlí Duše Planety, stojí tato Brána vzplozenkyně ZetReezdarga Chsiiiziii. V Historii dávno zapomenuté, kdy ještě neexistovala minulost, se dohodli, bytosti v kápích zdobených temnými hvězdy, tkané nejtemnější temněmodrou barvou Vesmíru,... že uzavřou spolu smlouvu. Byla to právě Smrt co dostala tuto myšlenku a jako první uzavřela dohodu s Ním. Temnota a Zázrak, a také Lãska Nãhrý a dokonce i Příroda, když viděli že Sen Démonù spolu s Duší Vesmíru s tímto souhlasili, byli hned pro. První Vědma byla kdysi překvapená a nevěřila, že je něco takového možné, i když moc chtěla. I Osud Alijãr totiž byl s ostatními.

Dnes ale, když Bojovník Ezref stál před touto branou, Vědma už nepochybovala a dokonce aji On už věděl. Temný bojový kouzelník v kápi planoucí, stínovým ohněm černých plamenů. A za opaskem měl temněfialovou šavli jako z proudu hvězd stvořenou, ze které vyrůstaly vlasy tmavé růžové až do černofialové barvy, zdobených na konci modrými rolničky, diamanty a krystaly. Šavle měla jedinečný dokonalý tvar a kolem celého ostří, poletovali tmavě zelené třpytky a šerozelený prach. Cela její zázračná rukojeť, byla ukována z mnoha mystických, magických a jiných i spiritualních diamantů a krystalů, a z jejího konce, vlály tři zlaté svitečky, popsané čarovnými runy.

Oči v temnotě vající rudým plamínkem a na hlavě velký špičatý, Kouzelnický Klobouk z Noční Oblohy, tak tmavý že na něm šli vidět všechny modré hvězdičky. Sklopený skoro do celého obličeje. Bojovník mávl rukou za záda a objevil se za ním gigantický Zlatý Klíč, zdobeny všemi kouzli a zázraky....

Než se ale posuneme dál, je důležité vědět, kdo je ZetReezdarga Chsiiiziii, Podstata Krvavé Magie, nazývána také Nesmrtelnost. Tuto přezdívku si získala proto, že jako jediná zůstala neporažena. Za celé věčnosti ani jednou neprohrála a její soupeři co prošli branou, většinou ani nedošli za rožek růžové jeskyně, kde uprostřed Arény, běsnilo samozvané šílenství všech věčností a dob . Když bojovníci vstoupili skrze temný portál v bráně dovnitř, byli okamžitě rozerváváni a rozcupováni všemi zvuky a skřeky Bestií všech dob a Démonů všech minulostí. Zvuky tak silné, že trhaly sami sebe i s veškerou magii kolem, dokonce i tou vlastní. Velká většina téměř zešílela a po té hned na to zemřela, jaká to byla neuvěřitelná síla. Jen díky Smrti samotné, byli znovu vzkříšeni, aby se nenarušila rovnováha života a lásky, i když si tak sami zvolili.

Všichni i první z Vesmíru dostali se Strážci strach, že museli vytvořit Klíč. Klíč tak mocný, že jeho síla sahá až za hranice zkutečnosti, a díky němu zamkli Chsiiiziii, které to absolutně nevadilo, protože věděla že její síla je Jedinečná. Ještě než ji Ten uzavřel, řekla mu, že neexistuje možnost jak ji porazit,... "ANI TY TO NEDOKÁŽEŠ!" ... Klidně ať se pokusí i On, klidně i se Všemi najednou... A hlasitým hrůzostrašným smíchem se rozloučila, než zacvakli vrata. No byl tu jednou jeden bojovník, který ustál kvílení smrti které tam nikdy nekončilo. On ale váhal příliš dlouho, a byl tak přesto rozhodnutý,... ale ten poslední zvuk v té děsivé smršti, ho zlomil. Začala se mu třást jeho kouzelná zbraň i s pěstmi které ji drželi v pevném stisku, a nikdy by ji neupustil, kdyby se nestalo to co přišlo s chvilkovým tichem. Z rohu jeskyně najednou vylétla šílenou rychlostí šplíchající vlna z rudé krve, která se měnila pomalu na krvavé kosy, meče a dýky i kopí a šípy mířící přímo na něj... "ÁÁÁÁÁÁÁAAAAaaaaaajííííííííííchchchchchchroooooOOOOOOUDDDUUUNNnn!!!!" odzvučilo se, a v tu ránu zvuky teprve zešílely a krev se změnila v cosi divného, celkem velikého, co nikdy ten bojovník nechtěl spatřit, až se mu vařila krev v těle tou hrůzou kam vstoupil aniž by jen tušil do čeho jde, a to byl opravdu Tak odhodlaný... Hrnulo se to vše k němu v jediný okamžik, a on se jen stačil otočit s hodně zklamaným obličejem a chtíc naznačit krok.... .. Tak toto je Krvavá Princezna Chsiiiziii, samotná podstata Krvavé Magie! Legenda!.. Princezna!!! .................................................... Příběh dále pokračuje .... .. ...

A malý bojovníček se Zlatým Klíčem za zády, se najednou před sebe zasměje pusou plných šavlovitých špičáků,.. spojí prsty v pěst! Až to zakřupalo okolní krajinou... a Zlatý Klíč,.. Praskl...

On se najednou odrazil tak rychle, že ještě za ním zůstávali hořet temné plameny,.. a dotkl se dlaní brány. Přes kterou projeli runové znaky, které hned mizí. Pro sebe si zavrčel, a rozškrábl si před sebou v ní prostor. Prolítl jako střela dovnitř kde se ihned odráží od stěny temněrůžové jeskyně, a jak žihadlo je vystřelen se svým mečem vpřed. A v ten samý okamžik se ani nezapomíná usmívat svými tesáky, tomu šílenství před ním. Naproti němu, stojí veliký temněrůžový strom bez listí, plný všelijakých zubatých hubiček, a kolem něj šplíchá agresivní krve! Ten bojovníček ho málem zasáhl přímo úderem do srdce, ale byl v čas zastaven jedním kořenem, který ho málem rozbodal na cucky!... Tak tak uskočil odrazem od něj v bok a hned další supěl po něm,.. a co hůř,.. kořeny zůstávali zabodnuté do protější zdi, ze kterých vyrůstali další a další, a z nich vystřelovali jehle a šípy přesně mířené. Obratný bojovníček to okamžitě postřehl, dokud bylo v Aréně ještě místo a svůj meč zabodl do kořenu, který se tím okamžitě rozprášil... Obludným hnijícím hlasem šílenství strachu a tisíců jiných zvuků prahniloty, promluvila Chsiiiziii na bojovníčka: " Takže magie rozprášenííí, praváááá - Firbííínovaaa aaachachachachachaaaaa!!!!!!! " A všechny její vysupěné tlamičky se hned začali usmívat a smát také, div sami ze sebe nezešíleli láskou toho umění. A okamžitě se v Aréně objevili Rudí Kostlivci, až ke stropu zhrbení jen o obludné kopí opření až z nich cákala krev na všechny strany. Bojovníček se opět zazubil. Zdvihl meč a jemňoučce s ním zazvonil.... Cink...cink...     Cink...cink...     Než si Chsiiiziii stačila povšimnout, viděla jen svým obrovským podivným okem v růžové kůře zakřiveným, jak její vyvolaní bojovníci, jsou rozseknuti vejpůl, a meč mířící přímo na její střed, přímo do nitra jejího stromového srdce. Vybuchla! ! ! Že bojovníček tak tak uskočil vzad. ... "KdooOOoo Jsi Kdoo jSI kdooOOO jsijsijsiíí...!"........... ulekaně ty hlasy říkali, a při tom na bojovníčka letělo nevyhnutelné množství krvavých všech jejích špičatých zbraní.... ....On padl na zem jako by se mu podlomili kolena a začal se třást,... najednou ho celého ty zbraně rozbodaly až mu vylezli z zad...

On dal si ruku před obličej, a škrábl si před ním lesklými drápy. Začalo se z něj ozývat podivné chrčení, a hluboké DUNĚNÍ, až mu sliny kapali na zem. Najednou se blezkovitě postavil jako by se probleskl a uhodil na to místo zlatý světelný blesk, až jeho svěží energie pohltila celou Arénu a nastolila klid. Znovu se narodil, teda znovu povstal a byl naprosto bez škrábnutí. Otevřel rudé obrovské oko a pohleděl s úsměvem na Princeznu. Pustil meč, který se proměnil na přenádhernou portálovou květinu, zahodil kouzelný klobouk, a ztrhl ze sebe kápi.

Černými plameny, které hořeli tmavěmodrým ohněm tu stál s malými růžky, Ezref !

Vzácné zlaté nejostřejší šavle se blíštily a leskly kolem Ezrefovi temné, vše pohlcující aury za jeho opasky. Přeťal další všechny útoky mířené na něj jediným seknutím! A druhým se už chystal na Strom přímo před sebou. Chsiiiziii to stačila vykrýt mocným úderem, který mířil rovnou na bojovníka. A oběvila se ji v obličeji první její pochybnost. Bojovníček stále nepřestává, furt plný svěžích sil, jaké jaktěživ ona necítila. Až se i tou energií nechala na moment pohltit a unést, jak byla rozkošná... ... A najednou nabrala gygantické množství svojí neskutečné energie a: "JaaaaAAAAAAAAAAA sem samozvanaaaaaaa NESMRTEL...." Se skoro ozvalo jeskyní,..... ......v ten okamžik ale přehlušilo vše, něco opravdu strašlivého až se Chsiiiziii svým okem zalekla a chtěla i ona otočit a utéct... ...Ohromné zařvání, které rozervalo zvuky jeskyně i s krvavým protiútokem i její polovinou stromu. Zvuk tak silný, že by rozerval i černé blesky a roztrhal Diamantové hory na kusy. A hned po něm, svíral v ruce svatě zářící obrovsky bílý MEČ, dlouhý jako menší strom, přenádherných tvarů, který svojí sílou, pohlcoval veškerý hluk, i magickou energii okolí a vstřebával ji do sebe. ... "Já jsem Izraf Ezref ! ! ! A také ten, co tě porazí a klidně i hned zkolí!..." S úsměvem v obličeji řekl v již temnotou ticha pohlceném jeskynním prostoru.

"Vzdávám se!!!" Ihned odpověděla Chsiiiziii, která se jaktěživ nesetkala s někým podobným. "Bylll to tu úuuužasnýyy zááápassss,..... dáááváaam ti tento Krvavýýý Diamant, jako odměnuuu, drahýýý Přííteli! ...... Milujitě za tuto zkušenoosssssstttt..... děkujiiiiiii. . . . . . .... Třeba se někdy ještě setkááámee, ale to budu mnohem, mnohem, mnohem silnějšííí!!!.....". Usmívala se na něj Krvavá Princezna zamilovaná do bojového umění nesmrtelnosti. A bojovníček luskl prsty, a byl hned oblečen ve své tmavé kápi i s kloboukem na hlavě. Poděkoval za tento klenot, a že se rád s ní opět setká.

Rrozloučili se, a bojovníček odešel tyrkysovým portálem vln a květin pryč. Jen mával svojí ručkou s drápy při odchodu a nesl si sebou obrovský úsměv jako odměnu. Takto po prvé prohrála Krvavá Královna ZetReezdarga Chsiiiziii, zvaná také NESMRTELNOST, Princezna Krve!!!.

---------------------------------------------KONEC--------------------------------------------------