☼ Jáma a Poučení ☼

Daniel Fux

Byl jednou jeden Člověk, který se ze všeho radoval. Svoji radost rozdával na potkání každé bytosti, kterou potkal. Usmíval se na Slunce, usmíval se na Měsíc, usmíval se na vše kolem, a dokázal se smát, i když se díval na svůj odraz v zrcadle.

Tento Člověk jednou šel prašnou cestou kolem louky směrem do lesa. Po cestě potkal překrásné kytičky, které se zrovna otevíraly polednímu Slunci. Louka posetá pestrými barvami květů k němu promlouvala svoji svěžestí, svojí energií, a žádala ho, aby se dostal na druhou stranu lesa.

Když zavál vánek vlasy toho Muže, a kolem nosu se mu protáhla příjemná vůně zelené travičky, vykročil vpřed. Jeho cestu doprovázela ptačí kapela svojí pestrou hudbu a Slunce ho dál hřálo po těle. Vykračoval si stále dál, až ho les svým stínem přivítal.

Lesem však Pán pokračoval tam, kde přírody hlas ho doprovázel dál. Po cestě potkal mnoho tvorů, kteří utíkali z kopce dolů.

Najednou ucítil zvláštní pach, připomínal mu sebe, ale nebylo to tak. Pořád se táhl dál, až pán na konec lesa vyšlapal. Na kopci stál temný muž, co křičel, že svět je jeho už. On k němu přišel a dřív než pravil, ten chlap před ním provaz k jeho nohám hodil. Ve středu temná jáma s bodláky a krví zalitá, byla překážka veliká.

Smradlavý chlap mu řekl: Uchop provaz a táhni ho k sobě, teď! Nepouštěj ho, jinak tvým tělem projde kudla hneď.
A Pán s úsměvem provaz beze slova vzal, zadíval se na jámu a pořádně zatahal. Smradlavý muž sebou cuk, párkrát sebou škub, a už visel nad jámou, sotva se držící provazu.
Moudrý Muž mu slovy řek: Kdo jámu kopá se zlostí, nenajde v ní nic než kosti. Ostatní jsou totiž jako Ty, Živé Bytosti.

A v chlápku na laně se objevila kouska radosti a ctnosti. Do očka zabloudila slza vděčnosti. Potom pln slz pravil, že mnoho bytostí zabil a spousty jiných zranil. Pán s úsměvem se na něj zadíval a se slzou v očích mu odpovídal: Co bylo, již nevrátíš, svůj smutek tím neodvrátíš. A vytáhl ho z jámy ven, rovnou na zeleně porostlou zem.

Dřív než chlápek lapl po dechu, Usměvavý ho objal a řekl:

Když v srdcí cítíš Lásku, můžeš rozdat Štěstí a jen další Lásku.
A Muž si utřel slzy a řek: Odnauč mě Starosti, ať můžu rozdávat Štěstí jako důkaz mé vděčnosti.
A usměvavý Pán mu odpověděl: Již se nepotřebuješ učit, stačí se usmát a můžeš začít.
♥